Uznání členů organizace

Firemní kultura

Je oceňován osobní výkon, týmový výkon nebo relativní výkon vůči někomu? Případně není odměněn výkon, ale dobré vycházení s jinými lidmi? Jakým způsobem si zaměstnanci mohou získat uznání při začleňování do společnosti?

Obsah

Relativní výkon

Stanovisko: Jsem nejlepší!

Pravidla jsou: Být lepší než ostatní. Být nejlepší v týmu nebo na oddělení. Oceňování relativního výkonu může zlepšit rychlost práce soutěživých jednotlivců, nikoliv však celkovou spolupráci v organizaci.

Relativní výkon zaměstnance

Dle rčení “mezi slepými jednookým králem” může i nejlepší člověk ve firmě být stále začátečníkem v oboru.

Absolutní osobní výkon

Stanovisko: Jsem skvělý!

Cení se schopnost rychle a kvalitně řešit zadané úkoly, čímž si zaměstnanci získávají respekt svých nadřízených i kolegů.

Absolutní výkon zaměstnance

Problém s oceněním absolutního výkonu je, že žádné “absolutní měřítko” vlastně neexistuje. Hodnotící člověk je tak ponechán svému osobnímu měřítku, které je většinou pro hodnocenou osobu lichotivé. Tento typ hodnocení ve velmi čisté formě můžeme najít například u výzkumníků, kteří jsou velmi specializovaní a nelze je jednoduše srovnávat s ostatními zaměstnanci.

Výkon týmu

Stanovisko: My jsme skvělí!

Měřit výkon týmu můžeme opět absolutním nebo relativním porovnáním. Relativní porovnání srovnává tým s jiným týmem, absolutní porovnání hodnotí schopnost týmu řešit zadané úkoly.

Výkon týmu

Pro výkon týmu je klíčová spolupráce a důvěra.

Loajalita

Stanovisko: Můj život stojí za prd.

Není tak důležitý výkon, jako snaha. Cení se práce přesčas, pracovní nasazení, morálka a dobré vycházení s nadřízenými.

Loajální zaměstnanec

Dosti krajní případ, jak může fungovat kultura loajality, mi popsala kamarádka pracující na pobočce jedné banky v Olomouci. Ačkoliv pracovní doba končí v pět, nepřipadá v úvahu, aby někdo odešel dříve, než o půl šesté. Zaměstnanci nezřídka pracují 10 a více hodin. Paradoxem je, že přesčasy jim nepřikazuje šéf, ale pracovní nasazení hlídají přímo kolegyně sedící ve stejné kanceláři. Pokud někdo z kanceláře potřebuje odejít dřív, musí se ostatním výslovně omluvit (ačkoliv svoji pracovní dobu si již odpracoval).

Žádné uznání

Stanovisko: Život stojí za prd.

Stanovisko lidí, kterým se ještě nepodařilo začlenit do společnosti. Tito lidé mají jen velmi málo předpokladů být dobrými zaměstnanci, pokud se neposunou na jinou úroveň kultury.