Stále stejné pohovory

pohovory

Jednou z věcí, kterou jsem se naučil na své pozici “agilního kouče”, je nedělat změnu tam, kde není vítána. Jednou z takových změn byl můj pokus o zlepšení přijímacích pohovorů. Bylo to v době, kdy jsme akutně sháněli nového člena našeho Scrum týmu. Představy ideálního vývojáře byly přibližně takovéto: dobrá znalost programovacího jazyka, komunikativní, týmový hráč, zkušenosti z jiných firem nebo vlastní projekty, schopný vyznat se ve vícevláknové aplikaci.

Jednou z věcí, kterou jsem se naučil na své pozici “agilního kouče”, je nedělat změnu tam, kde není vítána. Jednou z takových změn byl můj pokus o zlepšení přijímacích pohovorů. Bylo to v době, kdy jsme akutně sháněli nového člena našeho Scrum týmu. Představy ideálního vývojáře byly přibližně takovéto: dobrá znalost programovacího jazyka, komunikativní, týmový hráč, zkušenosti z jiných firem nebo vlastní projekty, schopný vyznat se ve vícevláknové aplikaci.

Mysleli jsme si, že něco takového by mohla splňovat většina kandidátů. A nesplňovala. Po pěti neúspěšných pohovorech jsem začal přemýšlet nad tím, co děláme špatně. Vodí k nám agentury nevhodné uchazeče? Většina lidí totiž přišla na pohovor právě přes agentury. Šestý člověk, jenž se ucházel o práci v naší firmě, byl poněkud zvláštní.

Byl to Ind, který nám narovinu ukázal svoje pracovní zkušenosti týkající se téměř výhradně fixování bugů. Byl to člověk, který nikdy nic velkého nenapsal, zato dobře věděl, jak analyzovat legacy kód. Oběma, mě a mému šéfovi, nám zamotal hlavy.

Nejprve jsme ho (alespoň pro sebe) zamítli. Později, při rozhovoru s Product Ownerem, jsem si uvědomil, že fixování bugů je přesně to, co děláme. Při pohovorech hledáme nějaký - z našeho pohledu - ideální typ vývojáře, který se ale vůbec nemusí hodit pro práci, jaká se u nás reálně dělá. A nechceme si to připustit. Otázky, které na pohovorech můj šéf kladl, se za posledních pět let nezměnily. Mí kolegové a já jsme byli všichni přijati dle úplně stejných otázek.

Bylo na čase se zamyslet nad tím, jak by měl vypadat dobrý pohovor. Klademe správné otázky? Pomáhají nám tyto otázky zjistit to, co chceme zjistit? Nebo je to jenom taková naše formalita? Nejsme předujatí? Umožňujeme různorodost lidí v týmu? Chtěl jsem si promluvit se šéfem.

V případech, kdy si nejsem jist výsledkem, otevírám téma velmi ze široka. Proč se nám nedaří hledat vhodné uchazeče? Sledujeme otázkami to, to chceme zjistit? Můžeme pohovory nějak vylepšit? Dostalo se mi rázného zamítnutí. Pohovory děláme dobře. Není co zlepšovat, protože už je to dobré. Otázky jsou odzkoušené a fungují.

Můj nadřízený měl zkrácený úvazek a svoji práci nikdy nedelegoval. Takže ano, chápu, že se mu toto téma nechtělo řešit. A já jako kouč nedělám změny tam, kde nejsou vítány.

Sdílejte na sítích